Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.SS Panzer division "Totenkopf"

img_0047.jpg

 

 

Tyto stránky nepropagují hnutí potlačující lidská práva ani nacismus, ale slouží pouze k přiblížení historie takové, jaká byla.

3. SS Panzer Division Totenkopf : 1943 – 1945

 

Velitelé :

SS-Gruppenführer Theodor Eicke : 1.11.1939 – 7.7.1941

SS-Oberführer Matthais Kleinheisterkamp : 7.7.1941 – 18.7.1941

SS-Brigadeführer Georg Keppler : 18.7.1941 – 19.9.1941

SS-Gruppenführer Theodor Eicke : 19.9.1941 – 26.2.1943

SS-Gruppenführer Hermann Priess : 26.2.1943 – 27.4.1943

SS-Standartenführer Heinz Lammerding : 27.4.1943 – 15.5.1943

SS-Brigadeführer Max Simon : 15.5.1943 – 22.10.1943

SS-Brigadeführer Hermann Priess : 22.10.1943 – 21.6.1944

SS-Brigadeführer Helmuth Becker : 21.6.1944 – 8.5.1945

 

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS Theodor Eicke (listopad 1939- červenec 1941)

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS Matthias Kleinheisterkamp (červenec 1941)

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS Georg Keppler (červenec 1941 – září 1941)

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS Theodor Eicke SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS Theodor Eicke (září  1941 – únor 1943)

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS Hermann Priess (únor 1943-duben 43)

 

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS Heinz Lammerding (duben 1943 – květen 1943)

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS Max Simon (květen 1943 – říjen 1943) SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS

 

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS Hermann Priess (říjen 1943 – červen 1944)

 

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS Helmuth Becker (červen 1944 – květen 1945)
 

 

Síla Divize :

06/1941 : 18.754 mužů

12/1942 : 21.186 mužů

12/1943 : 15.415 mužů

06/1944 : 21.115 mužů

12/1944 : 15.400 mužů

hodnosti-ss.jpg

 

Historie divize

 

Pravděpodobně nejznámější divizí Waffen-SS byla 3. SS Totenkopf. Ačkoliv po slabším začátku získala dobrou reputaci, byla navždy spojena s koncentračními tábory a jejich provozem. Za to vděčila skutečnosti, že původ této divize byl v Totenkopfverbände, která se skládala z pěti předválečných Standarte (pluků), které byly spolu s několika členy SS-VT určeny ke strážení koncentračních táborů v Německu, např. Dachau. Tato situace pokračovala na začátku války, kdy byly jednotky měněny mezi frontou a tábory, ale tato praktika byla zastavena po útoku na SSSR, kdy bylo potřeba vojáků na frontě. Pak byla praxe výměn stejná jako u ostatních jednotek Waffen-SS. Bojový původ této divize spočívá v polském tažení 1939, kdy muži z Heimwehr Danzig bojovali spolu s armádou. Po skončení tažení byli začleněni do Totenkopf během rozšíření této divize. Theodore Eicke, který se později stal velitelem této divize, byl původcem vytvoření této divize SS z pěti Standarte Totenkopfverbände. Jejich čísla byla: 1. „Oberbayern“ – základna Dachau, 2. „Brandenburg“, 3. „Thuringen“, 4. „Ostmark“ a 5. „Brandenburg „. Těchto základních 5 Standarte z 16 mělo celkem 7.400 mužů, ze kterých 6.500 bylo zformováno do tří pluků, které byly cvičeny důstojníky SS-VT a muži z Totenkopf Standarte Götze, kteří bojovali v Heimwehr Danzig. Odvedenci, kteří vstoupili do divize v roce 1940 nebyli podrobeni tak přísným požadavkům jako u Leibstandarte a SS-VT, ale museli mít arijský původ, dobré zdraví a čistý policejní rejstřík. Štábní důstojníci Totenkopf vedli válku s armádou, protože jim nechtěla dodat protitankové kanóny a automatické zbraně a situace se uklidnila až po zásahu Hitlera. Divize dostala české zbraně ze Škodových závodů. Během invaze na Západ byla již Totenkopf dobře vyzbrojená, organizovaná a disciplinovaná jednotka. Divize se prvních bojů zúčastnila v Belgii jako část 15. Panzer Korps a postupovala velmi dobře, dokud v panice neustoupila při útoku britských tanků Matilda, při které byly její protitankové kanóny 37 mm naprosto nedostačující. Nakonec se shromáždili a vytrvali a při britském ústupu vnikli do jejich pozic. Pokračovali na Merville, kde byla 4. rota 2. pluku napadena 100 muži 2. Royal Norfolk Regiment, kteří se opevnili na samotě La Paradis. Britové se nakonec vzdali a byli postříleni muži SS. Jak postup pokračoval, Britové ustoupili přes moře z Dunkirku a Totenkopf spolu s Leibstandarte dosáhla Boulonge na francouzském pobřeží, kde získala 6.000 zajatců. Na počátku roku 1941 se počet mužů divize Totenkopf rozšířil z 20.000 na 40.000, ale z toho bylo 13.000 starších záložníků, kteří plnili okupační službu v Norsku a ve Francii. Dvě Standarte byly přiděleny během operace Barbarossa jako Kampfgruppe Nord, ale během prvního boje si způsobily ostudu. Na začátku tažení měla divize 18.754 mužů a byla přidělena von Leebově Armee Gruppe Nord a pronikala Litvou a do konce června zničila s Armee Gruppe Nord 15 sovětských divizí. V červenci začal sílit sovětský odpor, ale v srpnu začali spolu s Finy útočit ze severu na Leningrad a 8. září město obklíčili. Tankové divize tvořící součást Armee Gruppe Nord pokračovaly v útoku na Moskvu, ale Totenkopf spolu s 4. SS Polizei Division a dalšími armádními jednotkami zůstal v okolí města Leningrad. Ruský protiútok v prosinci zatlačil Totenkopf zpět na řeku Volchov a zde zůstala do roku 1942. Leningrad zůstal nedobyt a Rusové pronikli mezi Armee Gruppe Nord a Mitte a pokoušeli se je obklíčit. Tyto jednotky vrhly Němce zpět o 120 km a Totenkopf zůstala do konce roku obklíčena v Děmjanském kotli. Během obranných bojů v lednu 1942 byla kompletně obklíčena, ale v dubnu prorazila obklíčení směrem na severozápad. Proběhlo dalších šest měsíců obranných bojů do října, kdy byla zdecimovaná divize, která ztratila 60 % vojáků stažena do Francie k doplnění. Zde byla přeorganizována jako Panzergrenadier Division a zúčastnila se znovudobytí Charkova s 1. SS Panzer Korps Paula Haussera. Během této doby byly tři hlavní pluky divize pojmenovány Hitlerem, 1. jako Totenkopf, 2. Thule a 3. Theodore Eicke, který byl zabit, když bylo sestřeleno jeho průzkumné  letadlo 28. února 1943. V červenci se zúčastnila bitvy u Kursku, kde byla vybavena novými tanky Tiger a Panther, ale po ztroskotání ofenzívy přešla do obrany. Do října ustupovala Charkovem k Dněpru a v lednu 1944 opustila Stalino a Krivoj Rog. Během těchto bojů bojovali granátníci této divize bravurně a v zimě 1943-44 byla divize přemístěna do centrálního sektoru, kde bojovala o Grodno a spolu s divizí Wiking zastavila sovětský postup na Bialystok. Na konci roku 1944 byla odeslána spolu s divizí Wiking,   k posílení německého útoku na Budapešť. Kde již byli divize Hitlerjugend ,Leibstandarte atd.  Ten neuspěl a divize se vzdala v Rakousku .
 

Mapy míst nasazení divize

img_0005.jpg

 


img_0038.jpg

 

 

Konec  Totenkopfu v Rakousku ve vesnici Pregarten . Zde se vzdali americké armádě a ta je předala Rudé armádě i když původní domluva byla , že po odzbrojení strážních vojáků v koncentračním táboře Mauthausen , zůstanou v americkém zajetí.   Kamarádství je a zůstane do konce našich dnů.  wink

konec

 

TOTENKOPF-vysoké vyznamenání

150px-RK_1957